SRDCE.

Když mraky rozkvetou a pod červánků nachem

se západ lesem orchidejí zrumění,

mé srdce churavé se chvěje strachem

jak polekaný pták v své kleci vězení.

Jak trópický ten pták, jenž hoří zlatým prachem,

a každým mžikem duhově se promění,

když v chladném přístavu se třese v děsu plachém,

o dráty žaláře se drásá v rozchvění.

Kol kleci okruhem dav čumí v tupém smíchu,

vtip nečistý tu v dlaní tlesku bouřně zní...

a pták se choulí jen, sní o pralesa tichu

a okem zmoudřelým, jak každý tvor, jenž zmírá,

ve třesu horečky v dál Oceánu zírá,

jak odjíždí v kraj palem koráb poslední...