SRDCE

Slunnými proudy, tichými chlady a stíny

poletá, mihotá, vlní se, třepe,

tisíci rozpuky, květnými jednými blíny

pojí se nevinné, slepé,

od hvězdy do bažiny.

Z mrákoty ranné mladosti nahé

přes bajné luční kopretiny

prvními láskami na mužné činy,

vzpomínky slzami vlahé.

Rozpíná náručí k životu,

radostný, žalobný let

z nekonečna v nicotu.

Ještě si po slavných výbojích vzdychne

zhluboka, naposled.

Dožije, dobije, ztichne.