SRDCE.

Jak matka sladké si robě

vylaská, vypěstí,

hruď lásku vychová sobě

do snův a do štěstí.

Jak zlatá kolébka hýčká

ji srdce ve hrudi, –

však žel, kdy roběti s víčka

sny démon zapudí.

Když cesty sudby se matou,

až z ran se řine krev,

tu změní kolébku zlatou

tak často na rakev.

Snad čas pak zaplaší trudy,

však v hrudi buší to dál –

tak buší na rakev hrudy,

v níž dřímá ideál.