Srdci.

Srdce moje, rci mi,

zda jsi zbylý lístek prostřed zimy,

pohozený, zavátý a šedý,

který žije onu zimu naposledy?

Srdce moje teskné,

pohleď jenom, sníh se stříbrem leskne,

plný měsíc plá a jasně hoří – –

vždyť jsi jako malá perla v šírém moři.

A to moře sněhu

jakou dýše lahodu a něhu!

Nechť si jiní spěli k svému jihu,

ty buď ticho a nes dále svoji tíhu!

Kolem lad a krása

svoje kouzlo na tě střásá.

Blah, kdo v takém moři může plouti –

tomu zbývá ještě úsměv v konec pouti.