Srdéčko.

By Josef Václav Sládek

Co to mé srdéčko

tluče: tluky, tluk,

jako ta křepelka

u potoka z luk?

Tluče, tluče, tluče,

nikdy nemá dost –

pro zármutek málo,

hodně pro radost.

Ten svět je tak krásný,

tluč, srdéčko, tluč,

a když něco bolí,

Bohu odporuč!