Srdečník.

Pro každou bolest pověděla líku

a věděla, kde roste, co ji hojí:

na lukách, v lese, ve skalách i chvojí,

– ba našla prý kdes také srdečníku!

Od lidí brala za plat slovo díků,

neb půlko měla své a chalup svoji;

teď ale synek proti ní se strojí,

– však stará vyšla z domu bez povyku.

A jak se nyní návsí belhá s holí,

„Vy, babičko!“ dí děvče k ní, než zašla,

„jste lék prý nalezla, když srdce bolí!“

A kořenářka ohledne se stranou

a usměje se trpce: – „Našla – našla,“ –

a v zhublou tvář jí proudem slzy kanou.