SRPEN 1914.

Když do pole jsme jeli, v stanicích

maminky černě oblečené stály,

my zpívali jsme si a výskali,

a maminky v své bílé šátky štkaly.

Že srpen byl, a zrálo obilí,

a válka byla sen a přelud zdáli,

my z vagonů jsme vtipy házeli,

maminek srdcím bláhovým se smáli.

Jel mnohý raněn zpátky. V stanicích

maminky černě oblečené stály,

nám do vagonů čaje podaly

a do svých bílých šátků tiše štkaly.

Maminek srdce důslednější jsou

nás, bláhových a optimistních duší,

kde ještě dobrodružství vidíme,

tam maminky už příští hrůzu tuší.