SRPEN

Mez hostí čekanky a skromné sedmikrásy,

kol hlídek věrných vrb se potok žene v dáli,

je slavný svátek žní a ženci kosí klasy,

jež dobrodiním dní a slibem žatvy zrály.

Se snětí jabloní se trousí hádky ptáku,

na vísku orlickou se kostel s vršku dívá,

a skřivan s lučiny se vyhoup do oblaku,

z něj zpěvu korálky do klína Země schvívá.

V dnu lázni hřejivé, v níž horský kraj se koupá,

– jak žena rozkošná, jež obnažuje vnady –

mne vůně opájí, jež z obětnic luk stoupá.

Tak září ověnčen, jda v polích skrytou cestou,

sním šťasten dětinsky, že k svatbě chvátám tady

do čekající vsi, v mír zahrad, za nevěstou