SRPEN.

Na modrém nebi měsíc,

princ-hýřil z pohádky,

celou noc rozhazuje

dukátky, dukátky.

Až na mizinu přijde svojí dobrotou,

ke komu půjde, rcete, žebrotou?

Ach, to si pěkně vezme

hůlčičku s květinou

a ťukťuk poputuje

celičkou dědinou,

květinkou bude cinkat

panenkám do oken

a Mila, Fanka, Helča

vyběhnou ztřeštěny ven –

hle, hýřil-princ tam stojí

na smutném zápraží,

květinu bílou v ruce,

klobouček pod paží.

Oh, chlapci a děvčata – což máte svědomí,

jak žebrák-prosebník se celý přelomí?

„Pro Pánaboha prosím

a všecky světice

za boží almužničku

vás, panny z vesnice!“

Selky se šklíbit budou,

babice vyběhnou z vrat,

starosta hledá drába,

dráb bude strašně lát,

však Mila, Helča, Fanka

čekají za rohem

a žebráčka podarují

koláčkem s tvarohem.