SRPEN

Po době květů pučících a vítězného zrání

doba vůně těžké, vůně zatuchlé.

K zemi, z které rostl, těžký klas se sklání.

Kosa šelestí a dává rány nahluchlé.

Bylo by to drsné, bylo by to teskné –

ale je to silné, krutě radostné!

Bez reflexí kosa vražedná se leskne.

Každý chce být živ – i ten kdo sel a žne.

Počkáme rádi na mládí nové a na příští krásu.

Je z čeho sít. I máky rudě zahoří zas.

K modrookým chrpám padá tlum snědých klasů

a o život teskní – hluchý jen klas.