SRPNOVÉ ODPOLEDNE.

Žár na vše leh – i Vltava spí líná...

list nehne se, jen snopy voní v poli,

jak skla by v řece plála, oči bolí,

dech trav tě zpil jak silná číše vína.

Čteš na břehu – však autor spadá s klína

zde v trávě, pod duby a pod topoly...

Sám nevíš, kam se díváš do okolí,

a srdce tvé teď na nic nevzpomíná.

A je ti div, že v světě cos se děje,

že vichřice jak listím lidstvem věje,

v té lázni srpnové tvůj usnul tiše duch –

nic nemyslí, nic z žití nepochopí,

kams z života se ztrácí beze stopy,

jak v dálky modravé když splývá záře pruh.