Stačí!

Jak na mých toulkách vše mě těší,

jak všecko zapomínám rád,

co kluků štípnutí mi bleší,

co klacky padouchů a zrad.

Nač dbal bych, kdo se o mne stará?

Z mých stesků kukly vzlétá zpěv

jak motýl, sladký úsměv jara,

by zpil se lechy na ústech.

Jak motýl vznáší se a hyne,

– dne zářícího plachý host –

let můj nechť s růžemi se mine,

den s křídly žít – je k štěstí dost.