Stadice.

U pole oráče Přemysla

lesknou se Běliny vlny,

jsou těžké, černé a bez pěny,

jedu a hniloby plny.

Spláchly krev, pot, špínu severu,

fabriky, pole, prach z uhlí,

a cestou do Labe, do moře

na těsto pozvolna ztuhly.

Na březích nízkých a prorvaných

vyrůstá trní a blíny:

Bělina těhotná neřestí

kol Stadic valí tok líný.

A oráč pod vrchem v ústraní

za pluhem k obědu sedá,

ve blízkých šachtách a továrnách

kus chleba dělník si hledá.