STADION JAKO CHŮVA

Hajej, hajinkej,

já tě budu kolébati,

proto můžeš sladce spáti,

Pán Bůh ti dá krásný sen,

svobodinko, spinkej jen.

Hajej, hajinkej;

český lvíčku, spinkej, nynej;

ty jsi můj a žádnej jinej;

budeš-li pokojně spát,

dám ti masíčko papat.

Hajej, hajinkej!

Kdybysi chtěl pořád běhat,

mohl bys padnout do tenat:

já tě nedám, zlatinký,

ani za svět celinký.

Hajej, hajinkej!

Bude-li se mne Rus ptáti,

šel-li můj lvíček již spáti,

řeknu: Bubáku, jdi dál,

by se tě lvíček nebál.

Hajej, hajinkej!

Až tě moje pohlazení

k mírnějšímu vzbudí bdění,

zlaté vyjde sluníčko –

spinkej, moje hlavičko!

Až se probudíš,

nalejváček pěkný nový

koupí tatínek lvíčkovi,

též mu dá Stadionek

černožlutý obojek.

A teď hajinkej!

Sic ti musím dát pro spaní,

budeš-li řvát bez ustání –

hajej, já tě zadýchám,

samého tě nenechám.