Stál jsem u břehu mořského.

Stál jsem u břehu mořského,

an vlny jekem v proud se lily,

a hory pěnou sbrocené

na věky v tůň se potopily.

Tam děsná propasť bezedná

se prostřela, až nebe sžaslo,

a v okeánu zuření

blankytu svaté světlo shaslo.

Jen jeden malý ostrůvek

čněl z černých vln k nebeské skráni,

a v divokém tom útulku

Tvá láska svatý oheň chrání.