Stál pevně vzepřen, ruce v kapsách skrýval,

Stál pevně vzepřen, ruce v kapsách skrýval,

sklem broušeným do křišťálových hran

do jídelny se osvětlené díval

– host divný nepozván a nečekán –

a pohledem, v němž vzdor a výsměch splýval,

jak ostříž, který měří hejno vran,

do každého se sousta téměř vrýval

a každý klut prohlížel se všech stran.

Snad kdosi uvnitř z četných hostí davu

shled’ venku drsnou Medusinu hlavu –

již záslon bílých řasa dolů letí;

eh, kazí chuť a líp jest neviděti,

když divý sen za oknem mešká přástvou

o zvěři s jednou srstí jen a pastvou.