Stále tvé city, ženo,

Stále tvé city, ženo,

studená ruka sráží.

A ty přec pro všechny máš otevřeno

a tvoje láska sedá na zápraží.

Jde kolem cizinec

a smlouvá o ni, draží,

a jiný jako lupič chce ji schvátit –

a třetí myslí, že lze zlatem platit,

co na tisíc je zámků uzavřeno.

A čtvrtý, pátý, všichni mimojdoucí,

jsou jako stádo o tebe se rvoucí,

tu záludně, tu prudce dotírají.

A tvoje vděky zatím kvetou, zrají,

pro náruč, která přijde nečekaně.

Máš oči zasněné a horké dlaně

a myslíš na něho

a žiješ v touze

po někom, který přeludem je pouze

a jehož nikdy nestaneš se ženou

a kterého přec věčně budeš hledat

svou celou touhou marně rozdychtěnou.