Stance. (4.)

A každým rokem zpomínka se blíží,

a každým rokem o krok spěchá dál,

tak jako hvězda, když se v soumrak níží,

jakby se k smrti chýlil zištný král,

jenž na své skvosty kol kolem pohlíží,

jakby se o tu velkou ztrátu bál,

a všecko, všecko, všecko zpět si přeje,

a ještě hlouběj v srdce své to kreje.