Stance. (6.)

Jak toužebně jsem volal jmeno tvoje,

když smutkem těžkým jařmen byl můj duch,

a z těžka spánku palčivého znoje

vybouřil mysl srdce mého ruch;

tu k ukojení všeho nepokoje

tvůj obraz předved zraku mému bůh,

i viděl jsem, že srdce tvého plání

mně nese vstříc své svaté milování.