Stance. (7.)

Mně souzeno, že nesmím tebe míti,

leč budeš žíti povždy v srdci mém,

nechť velí osud různou cestou jíti,

vždy ponesu tě v toužném srdci svém;

tam tvoje láska rubínem se třpytí,

a až mne v lůno vezme matka zem,

pak osvítí mi tesknost mého rovu

až k době té, kde spatříme se znovu.