Stance.

Za každým nejdu, kdo mi v cestu vběhne,

a svět kde tleská, tam rád mlčívám,

však pravdu ctím, kde její jiskra šlehne,

žár její v hrudi pevně ukrývám.

A tak mnou chvála ani hana nehne,

jak cítím, rostu a jak přibývám

jen myšlenkou, být k všemu spravedliv

a sbírat kvítí jen – ne pýří z niv.

Kdo ke mně chce, vždy najde ke mně cestu,

já hledat nebudu ji k nikomu,

rád chudobku z každého zvednu klestu,

rád uvítám si hosta do domu.

Měj každý své, však v odměně i v trestu

a v kometě tak jako v atomu

vše vyrovná se. To je moudrost krátká.

Chci víno – jiným stačí syrovátka.