Stanislav Hanuš, Housle a ruka

Jsem vzpomínavá síň,

kde hra zní delikátní,

jsem šerá komnata,

kam vstoupil hudebník.

Tluc křídlem, vzpomínko,

sne v polotemnu, zlátni,

dál hudbo ve mně zvuč – – –.

A smyčci, smyčci dík!