STAŇKOVSKÉ JEZERO

Před mým srubem na kraji borového lesa,

který v zimě osiřelý o dnech letních sní,

Příroda, jež největší je v světě umělkyní,

zrcadlo si vytvořila z hladi jezerní.

Když si slunce zjitra češe zlatoplavé vlasy,

rozmarné své úsměvy a chmury zhlíží v ní,

večer též, když purpurový župan obléká si,

prve než se vydá na pout do hor k přespání.

V noci měsíc ve své choré kráse

s hvězdným harémem tam koupává se.