*** – – A plíživě přijde chvíle má poslední.

– – A plíživě přijde chvíle má poslední.

Pak teprv, tuším, se v duši mé rozední.

A za bolestných napjetí nervů uvadlých

a za trpkého povzdechu vášní vychladlých

uzřím svou Nirvánu, v níž krve není...

(pomalé, únavné, děsivé tlení...)

Však prve než hlavu svou v její dám klín,

pohlédnu ve tvář svých domnělých vin,

já – půlnoční, bledý, průsvitný stín – – –

A posledních mých vteřin prokletí

k života písni profanní zpět zaletí!