*** Ach ustaň ve své věčné nenávisti!

Ach ustaň ve své věčné nenávisti!

Či v srdci mém jak sopka vypáleném

údajů hrozných nepřátelským plenem

chceš ještě zradu čísti?

Zda přísahy jsem strhal o své vůli,

či zdali jiné nadpozemské moci

jak slunce poledne a temno noci

nás navždy roztrhnuly.

Má duše mdlá je, na smrt dána celá,

mé srdce očistec je bez naděje,

když ty, jíž křídlo chlad mi v rány věje

jsi z něho uletěla.

Pro mne nic více v širém světě není,

a kdyby z prachu bůh mne zvednul v nebe,

já nazpět šel bych, hledat jenom tebe

a tvoje odpuštění.