*** Byl’s velký, a byl zbožný;

Byl’s velký, a byl zbožný;

šel’s k Bohu zpět.

Svět dal Ti proutek hložný,

Ty’s dal mu květ.

– je pozdě již.

A co jsi mně byl v žití,

ó, teď to víš!

Jak zvony rozeznělé,

v kraj hlas Tvůj zněl;

já Tvoje srdce celé,

Ty’s moje měl.

Já, stokrát Tebe chudší,

víc nemoh’ dát.

Ó, ať Tvé květy pučí

tak tisíckrát!

A síla Tvá ať plane

vždy v český lid –

Já dím: „Tvé srdce zdrané,

měj boží klid!“