* * * Den vůní zavanuv se usmál v svěžím jase.

Den vůní zavanuv se usmál v svěžím jase.

Pojď, duše, do samot, pojď, v polích jaro zpívá.

Žal hořký usnul dnes a bolesť zhojila se.

Pojď, hudbu zníti nech, jíž lítost konejšivá

tvé nitro zalije a zhýčká v teskné snění!

A z rozbahněných cest své tiché odvrať zraky,

ať v travách spočinou a rosném na osení

a vzlétnou do modra a bílé na oblaky!

A vzpomeň na písně, v něž sladkou melodií

vsál mrtvé touhy pláč, jímž zaštká ušlapána,

na ptáků jatých kvil, jímž při blankytu nyjí,

i dumné lkání hran za květnového rána.

Na jitřní paprsky, kdy v truchlých jizeb stíny

se vřítí vesele a k hlavám chorých padnou,

na slunné hřbitovy a zkvetlé zříceniny

i smutek polední, kdy v sadech růže vadnou.