*** (II.)

Mně úzko je z té malátnosti rodné,

z bázlivých večerů.

Mne děsí, zřím-li vytahovat do dne

půlnoční chiméru.

Zde vír a zápas. O píď každý v boji.

V před nebo zpět.

Před zrakem ostře stará pravda stojí

v rouše zlých vět.

Vím, v mezích dneška nelze věčně žíti,

svůj chránit kout.

Vím, úkol náš je Čechy počeštiti,

či zahynout.

Ideologů nezastaví výkon

hru, která musí dohrát se.

A k smrti nebezpečné narkotikon

sen možné stagnace.

Mathematikové osudů vy přesní!

Do vašich oken otázka ta buš:

Co s vojínem, jenž o maršálství nesní,

co s národem, jenž abdikoval už?

My sny své raděj vytrvale snujem’

problematické moudrosti.

S důvěrou vrabcům denně presentujem’

bubáka rovnoprávnosti.

Položivote! Rodákům tak sladký!

Dětský sne uplynulých let!

– – Postoupit možno, nebo couvnout zpátky.

Než nelze místa udržet! – –