* * * (II.)

Vrátíme-li se kdy, svědomí mé bude bílé...

Veliké lítosti šat jest bílý:

Nad hříchem, který nám vnutila chvíle,

nad vinou, jíž jsme nezavinili...

Obraz Tvůj v zpomínkách mých bude kvést

jak matce Tvé, které jsem musel Tě vzíti.

Tichým průvodčím bude mých cest.

Bez výčitky. Tak muselo býti...

Tvá smrt byla dar. Jsem povinen díky.

Krvavým výkupným za moje žití.

Světí mé přítomné okamžiky.

I budoucnost. Budu-li nějakou míti.