*** Já tu svou šiji neskloním

Já tu svou šiji neskloním

a nesklopím svých zraků,

i kdyby vylo u dveří

z tevtonských lesů zášeří

mi tisíc vlkodlaků!

Já svoje ústa nestřísním,

bychť na hrdle měl jílec,

tím cizím, zpupným jazykem,

v nějž za peníz, neb návykem

se vprodá – odrodilec.

Já děl bych jílci z železa:

„Zde srdce, tak se napij! –

a musíme-li už se bít,

my po česku chcem žít neb mřít,

a ne být vaši chlapi!“–