*** Jak byly dojemné ty linie

Jak byly dojemné ty linie

svítivých ňader, vzdychajících v pláči,

že yzop žádný vin Tvých nesmyje,

pokání žádné spasit nepostačí! –

Až nad propasti věčna okraj srázný

kdys v agonii Tvé se skloní oudy,

yzopem budou slední potu proudy,

s étherných krajů třpytivý déšť mrazný!

A každá krůpěj ňadrům připomene,

kus po kuse, že rozpadnou se zvolna

jak pokropené vápno nehašené!

Ten chladný doušek budou píti s touhou

atomy Tvoje náhle očistěné,

než tichem prázdna v pouť se dají dlouhou.