*** Kam odlétly jste, písně mého nitra?

Kam odlétly jste, písně mého nitra?

Zda vrátíte se jako ptáci v sad?

Jste vzpomínkou jen úsměvného jitra,

a den můj bez vás má se dokonat?

Pěnice píseň do slunce a do rosy

vstříc radosti v den jásá májový.

Stesk zamlklý mé nitro v sobě nosí

a němým smutkem písni odpoví.

Už rozkvet bez a hrozny čilimníku,

a brzo budou akáty už kvíst,

stín korun listnatých se klade po trávníku,

a z houští flétnový zní kosů hvizd.

U řeky v parku večer slavík zpívá

a v písni své se cítí básníkem;

kde olší skupina v zátoce loďku skrývá,

jsou milenci mu vděčným publikem.

Jdu polní pěšinou z toulek svých osamělých,

když nad lesem již zaplál Orion.

Spí ztichlé zahrady i chaty, kontur ztmělých,

a nade vším zní noční hudby tÓn.

Vzdech větru v korunách se v tichou píseň mění,

jí zachvívá se v poli žitný klas,

ve forte nadšené teď přešlo cvrčků pění,

a písní vesmírnou zní ticha hlas.

Jen moje nitro spí, jen já jsem oněměla.

Což moje srdce nebude už kvést

a dávno milovat zda jsem už zapomněla,

že písně pták se ke mně nechce snést?