*** Když jsme se tak sešli,

Když jsme se tak sešli,

kamaráde z mokré čtvrti,

když jsme se tak sešli

pospolu,

budeme to slavit,

budeme se bavit,

a to zase nejde

bez alkoholu.

Člověk do zpovědi

chuť má u vína,

pěkně se to sedí,

mile vzpomíná,

tu myšlenek tažní ptáci

letí v širý svět,

v opuštěný kraj se vrací

roztoulaných let.

Však jsme věru, milý

starý příteli,

leccos prochodili,

leccos viděli,

císařství i republiky,

různé lidi, různé zvyky.

Smutno člověku je,

když pak pozoruje,

jak se, co nás v nadšení

uvádělo na papíře,

nepodobno k víře

žitím promění.

Není život truchlivější

u nás nežli jinde je,

pouze obzor zúženější,

méně naděje;

vyložiti možno dlouhou

porobou to jen,

je-li existencí pouhou

národ spokojen.

Soukromé i všeobecné

smutné poměry

posilují pouze věcné

naše závěry:

že líp tloustnout jako prelát

v tupé sytosti

a raději nic nedělat

nežli hlouposti.