*** KDYŽ s tváře žití luzná maska spadla

KDYŽ s tváře žití luzná maska spadla

a po bojích a marném doufání

jen vráska zbude bledé na skráni

a v ruce snítka upomínek zvadlá,

tu maně myšlénka projede leb

odhodit život bezcenný jak střep.

To dílo slabochů! Kdo silen, dále

jde pouští, třeba jenom v slzách svých

měl živý zdroj na pláních písčitých,

tím vítěze, že trpí vytrvale! –

až smrt jej svane jako suchý list,

a v moře věčných proměn spadne čist.