*** Luzným leskem jezera tichého,

Luzným leskem jezera tichého,

Plachá dívko, svábiti nedej se;

Jsili krásy chtivá, pak i zbouřeného

Jezera v své hrůze nelekej se:

Jeholi tě však jen vábí hladiny,

Tedy prchni, dokud hlubiny

Jezerní nebezpečný duch nezakochá se

V tobě. Veta bude po tvé zemské kráse,

Veta po tvém míru; v hloubku svou tě stáhne, –

Nenajdeli tam na tobě, po čem práhne,

Nebudeli tebe vábit hlubin krása,

Najdeli na tobě pouhou pozemčanku,

Kde byl hledal smělou, hrdou nebešťanku,

Pak jen v hrozné smrti bude tvoje spása.

Jsili ale schopna tajemným srozumět

Velkolepým krásám hlubin nebezpečných,

Rozumíšli bouři, budešli ty umět

Kolíbat se s ním na vlnách tužeb věčných:

Pak se ponoř v lůno jeho nepoznané,

Kletbou svatých bolů požehnané,

On tě svůj co idól duchem svým obejme,

Kalné roucho prachu s tebe sejme,

Vděčnou slzou srdce šlechetné ti skropí,

A pak v tajemné se s tebou světy stopí.