* * * Má duše ubohá je jako bídný pes,

Má duše ubohá je jako bídný pes,

jenž s hlavou schlíplou bloudí ulicemi,

za rány, kopnutí má pohled němý

a místo hledá jen, kde už by znaven kles’.

Má duše ubohá se potácí jak vrak,

jenž zbaven plachet, stěžňů pluje v moři,

v něj bije blesk, jej vichr zvedá, noří

a slz svých přívalem jej smáčí těžký mrak.

Má duše ptáče jest se křídlem zlomeným,

jež marně touží nad zem vzlétnout výše,

všech sil svých napjetím už sotva dýše

a v blátě studeném se plazí tělem svým.