* * * Má Ninon bledá, kde as prodléváte?

Má Ninon bledá, kde as prodléváte?

Já z města ven jsem vyběh’ tolikráte,

své ubolené zraky upřel v dáli, –

lkal zděšeně, až vrány se mi smály:

„Má Ninon, pojďte, síň jest přichystána,

je vůně tuberos už zažehnána,

bílými růžemi jen voní vásy.“ –

– Proč Ninon nepřichází?

Oh, ukrutná – neznáte smilování?

Jen pohleďte, – stín v údolí se sklání,

chlad roste výš a barvy se již ztrácí,

zní klekání, už dozpívali ptáci.

Zas bude noc, zas slunce pochováno,

má duše šeptá: „Nebude už ráno,“ –

a ret ji maní vzdechem doprovází:

„Má Ninon nepřichází.“