*** Mám ráda tě! – to plálo

Mám ráda tě! – to plálo

jí v zraku, plném krás,

kdy zřeli jsme jak v listí

své zlato západ třás...

Mám ráda tě! – já cítil,

když ruku tiskla mi –

kdy nebe plálo světly

a zrak náš slzami.

Mám ráda tě! – já psáno

čet v čílku andělů,

kdy něha jeho vzplála

v mém prvním pocelu...

A často když mi hrála

na klavír dumavý –

mám ráda tě! – let tÓnů

mi šuměl u hlavy...

O vím, co tisíckráte

říc' chtěla v pohnutí – –

leč v zraku měla jen slzy

a rty jak v strnutí.