* * * Mha visí v oblacích, mha v polích hradbou stojí

Mha visí v oblacích, mha v polích hradbou stojí

a zítřek, vzejde-li, zas mhou se bude šeřiti.

Kraj smutný prosby své se nudě vyslat bojí

a duše ve slunce již netroufá si věřiti.

A teskně v šedo zří. Pod okny stezky běží –

a marně v cestu zvou. Dnes nelze uniknouti,

kal bažin rozlil se, kde kvetl údol svěží,

a zrádné pěšiny se do močálů hroutí.

A zvolna míjí den. Ni sen se neodváží

kmit plachých záblesků do šedé vrhnout dáli.

Před oknem zkaleným se duše choulí chladem.

Na zmrzlém osení se časné jíní sráží

a páry otravné se kouří nad močály.

Slyš! kdesi na hájku psi smrti skučí hladem.