* * * Mhy šedivé zas tančí nad tůněmi,

Mhy šedivé zas tančí nad tůněmi,

jich vlhkem vášnivým se tichá olše spila,

ó dítě ubohé, – jen neklňte mi,

vždyť prosil jsem Vás přec, byste mi nevěřila.

Vám zkvete ráno, – spleen snad malý zbude,

neplačte, prosím Vás, ty Vaše slzy pálí,

dnes, věříte, zas slunce bylo rudé,

jak lampa u lůžka, jež lásce odestlali.

Mne bolí, věřte to, – však z cesty jděte! –

má Ninon volá mne, jen pohleďte, jak kývá; –

noc bude teď, – Vy tiše hezky spěte,

Vy slyšet nesmíte, jak duše žalmy zpívá.