* * * Mých návštěv účel divný, nehledaný!

Mých návštěv účel divný, nehledaný!

A okolí, jež nutně v střed svůj zve.

Jakási nonchalance z té i oné strany –.

– Proč mhouříte tak divně zraky své? –

To malou chvíli samotni jsme byli.

– Zda četla jste? – Čtu stále! – Dík, ó dík!

A ruka vaše v mé se třásla chvíli,

bolesti rozkoš nes’ mi okamžik –.

Bolesti rozkoš nesla mi ta chvíle

a cítil jsem se zas tak sám a sám –.

Strašlivé zítřky vstaly v nové síle – –

(ba, na leccos tak nyní vzpomínám).

Však přijdu zas a budu chodit dále

ve smutných dnech divadlo smutné hrát – –

Sem tam nedorozuměníčko malé,

však vše se vyjasní zas tisíckrát –,

a přijdou dny skutečně velkých citů,

kdy zněžní pohledy se vpíjící – – –

– V zápětí čekám strašnou kalamitu –.

Jste jedna, jedna mezi tisíci. –