* * * Na hrobě lásky mé zas kvetou lilie

Na hrobě lásky mé zas kvetou lilie

a drobná rosa v stébla trávy padá,

dav motýlů své na nich slaví orgie,

a v kalichy se zlatohlávek vkrádá.

To nebe modré nade vším se usmívá,

dav lidí lhostejných se kolem valí,

v jich tváře chvílemi jen zrak se zadívá,

po Ninon pátrá, zda snad přišla z dáli.

Kdy, Ninon běloučká, kdy půjdem’ spolu,

kdy slavit budeme své lásky orgie?

což stále sám jen budu zříti v bolu,

jak nad tou láskou mojí kvetou lilie?