*** Nebe je plno mračen

Nebe je plno mračen

a mlha padá níž.

Na duši mojí leží

mdlá, nevýslovná tíž.

Dny plné beznaděje

táhnou jak poutníci

s rukama sepjatýma

slzící, prosící...

Jdou tiše ku hřbitovu,

kde vše jsem pochoval,

v co doufal jsem a věřil,

kde z všeho zbyl jen žal. –

Tak jdou zmíravým krokem

jak mračna nad hlavou.

O, kdy se vrátí zase

s nadějí záplavou?