* * * Nebudem’, má Ninon, povadnem’ jak květy,

By Jaroslav Hendrych

Nebudem’, má Ninon, povadnem’ jak květy,

naše sny zas prchnou jako fial vůně,

sladké naše písně budou nedopěty,

naše city klesnou v zapomnění tůně.

Nebudem’, má Ninon, umřem’ jako jiní,

na vadnoucích rtech po sobě s žhavou touhou,

s díkem Bohu vřelým za to dobrodiní,

že jsme sobě byli vidinou jen pouhou.