*** Nech po městě, nech venku sám

Nech po městě, nech venku sám

jdu lesem chladným stínem jívy,

ten dojem vždycky v duši mám:

kůň za mnou letí polodivý.

A nelze bokem uskočit,

jdou strmé hráze úzkou poutí;

nikde se nelze zastavit,

nikde mi nelze spočinouti.