*** Nevím, kdo’s byl. Ale zdá se mi často,

Nevím, kdo’s byl. Ale zdá se mi často,

V tušení náhlém, jež blyskne jak meč

Na slunci nahý:

Viděl jsem kdysi tě v barbarské řeži,

Za zbraní třesku a v ohni a krvi,

V cválu jsem ržajících koní tě shlíd’.

V pancíři železném, na koni divém,

Vichrem jsi vyrazil, pozdvihnuv štít,

V rachotu kovový štít,

Proklál jsi oštěpem tělo mé bílé,

Vítězstvím opojen drsně jsi vzkřik’,

Oslepen, ohlušen drsně jsi vzkřik’.

Divoká, prokletá spíjí mne rozkoš,

Zuřivá choutka teď práská můj cit:

Vyrazit, vrhnout se na tvoje tělo,

Na tvoje horké a smyslné tělo,

Vyssáti z retů tvých všechnu tvou krev,

V šílenství zadusit v hrdle tvém dech,

Rozlámat kosti a rozervat maso,

Hnědé tvé, barbarské, surové maso!