*** Nikdy jsem boha neobtěžoval

Nikdy jsem boha neobtěžoval

v modlitbách k nebi spínaje své dlaně.

Taky jsem nikdy nerespektoval

miláčků jeho, pomazaných páně.

Konstituce, ta mi k smíchu je.

Poselstvo o potřebách říše žvaníc

na sněmu národ representuje.

Do vůle lidu však mně není pranic.

Jde o to, co mi vhod. Groš měděný

však nedám za to, kdo mi předpisuje,

zda president či vladař zděděný,

či zákon, který lid si odhlasuje.

A pokrok? Statistickým podvodem

se podlepují nudné utopie.

Tomu se říká mezi národem

vědecká sociální theorie.

Lid ztratil nebe a svou budoucnost.

Ráj pozemský si v duchu kreslí raděj’.

Já ale nemám víry v budoucnost,

v třeskutých mrazech zemřela má naděj’.

Jsem anarchista, ale nejsem vrah,

jsem papírový jinoch revoluční.

Dosud mne baví to. Však mám jen strach,

že při tom člověk přec jen časem ztuční.

Konečně s názorem svým na život

kandidovati mohu v městskou radu

a s praporem – když mi to bude vhod –

o božím těle jíti na parádu. –