*** Po zrosených květech k lesu pospíchám,

Po zrosených květech k lesu pospíchám,

jak jsem žil, jak žiju, cestou vzpomínám.

Rosu čistou slunci v oběť klade květ,

já nemohu více nežli píseň pět.

Já už nesmím více nežli vzpomínat,

já už nesmím tobě, milá, zazpívat. – –

Orosený květ se počal touhou chvět;

nedám svému srdci, květe, zpráchnivět.