* * * Ryk velkoměsta ječel hlavní třídou.

Ryk velkoměsta ječel hlavní třídou.

(Jsou cíle různé, k nimž se štěstí skloní –.)

Dnes, myslím, bylo by již bezúčelné

a zcela nemístné dál pátrat po ní.

Již nepřijde – – – Tak lehce vysloveno.

Ryk velkoměsta divný pohled skytá.

A celkem ani nezamrazila mne

ta zdrcující eventualita –.

Již nepřijde – – – I resignace hojí.

A rána bude utrpením čistá.

Kdos přišel s nároky. Tak ocit’ jsem se

ve vleku toho, co se dávno chystá.

Kdos přišel s nároky a se zoufalým prázdnem.

Neptal se na nic, důsledně jen chodil.

Tištěné oznámení snad mi jednou zašle,

že tam a tam ji posléz doprovodil – – –

Tištěné oznámení – bože, jaká těcha!

Snad zachce se mi přece jenom žíti,

až černé na bílém tam bude státi,

že kladou si za čest mi oznámiti – –

A zase začnu bloudit ulicemi

s tou starou bolestí, jež občas chytne

(však vždycky hloub’), a budu potkávat zas

hezoučké milostpaní blahobytné

a půjdu někdy třeba hlavní třídou –.

(Jsou cíle různé, k nimž se štěstí skloní.)

Jde jedna drahá milostpaní právě –

(Eh, co mi po něm! – Co mi vlastně do ní?)