*** S Tvé nevyzpytné výše hledíš dolů

S Tvé nevyzpytné výše hledíš dolů

na naše blaho, naše neštěstí,

na naši lopotu, na zmatek v štěstí, bolu,

na naše boje, ctnost i neřesti,

na naši pravdu, naše bezcestí –

a všechno je Ti

„jak nevražení, jako hraní dětí!“

V své nevyzpytné touze ku Tvé výši

hledíme my a jako kyklopi

ve vzdoru vrozeném Tvou dobýváme říši –

Ty zpět nás v propast srážíš! – proč? kdo pochopí? –

vždyť přec ta ruka Tvoje uchopí

se spjatých děcka dlaní

a přivineš je k Sobě v usmívání!